THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhé době X-corový večírek, s velmi slibným obsazením. Vybroušená brutal-death banda FEEBLE MINDED, továrna na rytmický emo-ó-orgasmus MADE BY THE FIRE a na závěr klasika a dá se říci i český kult ve svém žánru LOCOMOTIVE. Asi hlavně posledně jmenovaní přitáhli Pod Lampu poměrně dost bloudících duší, takže se prostor pod pódiem vcelku uspokojivě zaplnil již před úvodním setem.
První se na podiu objevili rokycansko-hořovicko-bůhvíodkudještě-ští FEEBLE MINDED a hned započali trýznit sluchovody přítomných. Zvláště vokální kreace Honzíka Zoubka se dokáží zavrtat velmi hluboko do mozku se silnou tendencí neuronovou síť rozhnětat na kašičku. Jako vždy bylo na pódiu předvedeno, že s hlasem a stojánkem na mikrofon se dají dělat opravdu neskutečné věci. Asi by se slušelo představit i staro-nový přírůstek, jímž je Erik (FM opustil v roce 2002), který po nedávném odchodu Banja doplnil kytarový tandem FEEBLE MINDED. V několika novějších skladbách jsem si všiml stále častějšího používání nepravidelných záseků oproti melodičtějším strunným hradbám, což je (alespoň pro mě) velmi příznivý vývoj. Nemohu nezmínit i kvality brumlajícího čmeláka Jaromíra, jehož bezpražcová pětistrunnka s medovým zvukem sice během setu tak zvukově nevynikala jako jindy, krom finálního válu, při kterém ji pan zvukař dal náležitý prostor. Poslední skladbou byla stále měnící a vyvíjecí se vláčná a atmosférická deathová baladička „Warinski“, kterou považuji zatím za nejpovedenější kousek z dílny.
O následující skupině (MADE BY THE FIRE) toho bylo u nás napsáno již mnohé. Takže co říci nového? Snad (doufám, že se kolega Alexandr Sergejevič Puškin neurazí) jen:
Viděl jsem Onďu na skále,
Jak jeho černé vlasy vlály,
Když vzdouvaly se rytmy zlé,
A struny lidi bičovaly
Když na Alana purpurový blesk
METAL METAL METAL svůj jas až do únavy
A Honzův bas vzdouval z pod nebes a
Rval Onďovi čapku z hlavy
Krásné je v bouři moře zlé
Krásní jsou MEJDI ve své vzpouře
Ale ty rytmy na skále
Jsou krásnější než hrom i moře.
Poslední nastoupili pódii ošlehaní har(d)co(r)vníci z LOCOMOTIVE. Energický set viditelně lidi bavil, na parketu se při jejich setu poprvé ten večer vytvořil pohyblivější kotel a i nasazení mašinfírů na pódiu bylo živelnější než u dvou předchozích skupin. Měli také bezkonkurenčně nejsilnější zvuk, bohužel s hudbou samotnou to již tak úchvatné nebylo. Všebourající PRO-PAINovský trash-core, sice ničím příliš po technické stránce nezaujal, nicméně jde stále o dobře našlápnuté hácéčko, které však po tom, co předvedli MADE BY THE FIRE a FEEBLE MINDED, působilo poněkud monotónně. Asi největší klad přesvědčivého a naplno prožitého setu byl rozhodně proud energie, který se valil z pódia, a celková chytlavost. Co říci na závěr? Povedený večer.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.